Tam, kde můžu zase volně dýchat Dám vám nyní nahlédnout do své mysli, ale nebojte se budu vaším průvodcem, abyste se někde nezatoulali. Jinak to však nejde, protože tohle místo už téměř deset let jinde nenajdete. V hmotném světě přestalo existovat už dávno, já se na něj ale vracím častěji, než bych měla. Z mé palandy se stačí jen trochu natáhnout a dosáhnu na plastovou páku, kterou se otevírá střešní okno. Když se ujistím, že kolem nikdo není, otočím klikou a nohama napřed se vyhoupnu na šikmou střechu. Pocit, který zažívám je jako první zlomek vteřiny, když bosou nohou šlápnu na rozbité sklo. Ještě předtím, než mě zahltí ostrá bolest cítím, jak mým tělem prochází elektřina, jako když blesk zasáhne hromosvod. Cítím jí až v konečcích prstů a hluboko v žaludku. Jenže místo bolesti přichází úleva. Jako by to okno bylo mnohem víc než jen to, jako by bylo branou do světa, co nemá s tím pod mýma nohama nic společného. Z té náhlé změny se mi točí hlava, tak si raději sednu. Ani ne d